Milý deníčku

Milý deníčku,
nejradši bych se na to vykašlal. Jasně, sotva jsem vylezl z akademie a všude jinde chtějí praxi, ale tohle je stejně je naprd.

No uznej. Když jsem byl na pohovoru tak říkali, že se jedná o virtuální realitu, takže pohodička. Že vlastně ti předplatitelé ani moc neumírají, jen na nudu. Ideální flek pro začínajícího smrťáka. Případné přehmaty že se dají napravit. Natěšený na lehkou práci jsem odfičel do kanceláře.

A pak to začalo. Hrdinové opravdu neumírají moc často. Ale venku mydlí na co přijdou. Vůbec to nechápu. Proč musí zabít na co přijdou? Jako by dostali amok. Jak k tomu ty příšery přijdou? A ti zadavatelé, to jsou snad pošuci. No uznej sám. Klidně pošlou hrdinu v plné zbroji pro kyblík barvy. A ještě mu za to dají spoustu peněz a zkušeností. A hrdina? Nestačí mu dodávka barvy. To ne. On musí sejmout i tu ještěrku co náhodou šla kolem kyblíku. A ještě si myslí, jaký že to byl úžasný hrdinský čin. Blázni. A já pak mám fofry. Nestíhám ty chudáky příšerky ani sbírat.

A ta aréna, to je taky výsměch. Sice si tu hrdinové dají řádně na hubu, ale za deset minutek jsou úplně fit. Hrůza. Ještě, že se můžu občas odreagovat v podzemí, tam jsou jiní řízci. Onehdá mi vůdce loupežníků z trosek Gnarku povídal, že jeden blázen na něj naběhl asi dvacekrát během deseti minut. Prý byl tak přežraný těma červenýma mochomůrkam, že měl oči jako tenisáky a sotva chčel.

Tak nic, jdu si přebrousit kosu a valím.... snad bude aspoň kolem čtvrté ráno chvilku klid.